Založit webové stránky nebo eShop
 

Veterinární ordinace Canife

Pro chovatele

 

Syndrom dilatace a volvulu (torse) žaludku

 

O co se jedná
Toto akutní a často smrtelné onemocnění žaludku je úzce svázáno s procesem domestikace psa. Lidé přizpůsobily stavbu těla a vzhled určitých plemen ke svým záměrům (lepší pracovní výkonnosti, obraně a síle). Chovatelské požadavky však sebou přinesly i změny anatomických poměrů v těle. Novodobý shon sebou přinesl i další změny v životosprávě psů (krmíme granulovaným krmivem, často jednou jen denně). Hluboký hrudník a relativně veliký prostor kolem žaludku a životospráva umožňující rychlé naplnění a zvětšení žaludku zvyšuje riziko vzniku choroby.

Se syndromem dilatace a volvulu žaludku se setkáváme hlavně u  starších psů velkých a obřích plemen.

Choroba je velmi závažná hlavně pro rychlost vývoje abnormálních orgánových změn vedoucích k šoku a  smrti. Úmrtnost je vysoká, hlavně z důvodu nerozpoznání problému včas!

U syndromu dilatace a volvulu žaludku rozlišujeme 2 formy, jednak prosté nafouknutí (tj dilataci) a nafouknutí spojené s přetočením žaludku "torze".

Žaludek za normálních okolností leží napříč brániční kopule, česlo (vstup jícnu do žaludku) je vlevo pevně fixováno k bránici , vrátník vpravo volně přechází v dvanácterník. Širokými vazy je spojen s okolními orgány, důležitá je jeho vazba na slezinu, která tak může být postižena souběžně.

Prosté nafouknutí žaludku je charakterizovánu abnormální distenzí lumen zažitinou a plynem. Velmi zvětšený žaludek utlačuje ostatní orgány v okolí, omezuje návrat krve z velkého krevního oběhu a jeho stěna je nedostatečně prokrvována. Přetočení žaludku vede ke stejným problémům, od prostého nafouknutí se liší změnou polohy žaludečních struktur - vrátníku. Změna polohy žaludku při přetočení je charakterizována stupněm a směrem otočení. Nejčastěji se vrátník stáčí po směru hodinových ručiček směrem nad česlo a dále kolem něj, mluvíme o otočení vpravo. Přetočení vpravo může být velmi výrazné, dosahuje až 360 °.

 Příčiny
Příčiny vzniku choroby se stále zpřesňují a zkoumají. Znalost všech možností je důležitá v preventivním boji proti vzniku choroby.

Plemena s hlubokým hrudníkem jsou jednoznačně náchylnější k možnosti vzniku, typickým představitelem jsou např. němečtí ovčáci, setři nebo dogy. Žaludek má relativně hodně místa v brániční kopuli k rozpínání a pohybu. Ochablost vazů žaludku může stav dále zhoršovat. Přejídání se vede ke zvětšení žaludku a uvolnění žaludečních vazů (žaludek psů krmených 1 x denně větším množstvím stravy je signifikantně větší riziko než u psů krmených 3 x denně). Dlouhodobý příjem velkého množství stravy najednou vede tedy k zvětšení žaludku (hypertrofii) a dále zpomalení vyprazdňování. Stejný efekt lze také dosáhnout podáváním normálního množství nezvlhčeného suchého krmení, které v žaludku nabobtná. Potrava ve zvětšeném žaludku zůstává delší dobu, tj. narušuje normální mechanismy trávení, důležité v boji proti přemnožení bakterií. Zhoršené vyprazdňování žaludku může také souviset se změnou anatomických poměrů po operaci (například po vyjmutí sleziny atd.), dále s narušenou inervací nebo poruchou vegetativní nervové soustavy, s některými abnormálními procesy ucpávající střevo (rakovina, zánět). Přemnožené bakterie mohou v žaludku potravu rozkládat a tak produkovat velké množství plynu. Hromadění plynu a vzduchu v žaludku také může souviset s nervozitou a stresem psa, kdy dochází k nadměrnému polykání vzduchu. Je možná i situace, že pes spolyká veliké množství vzduchu při jídle (někteří chovatelé z tohoto důvodu podávají jídlo z vyvýšeného místa). Žaludeční plyn normálně odchází reflexivně krknutím, pokud reflex krkání je narušen, dojde k nafouknutí.

Pohyb po jídle může vést ke změně polohy naplněného žaludku a torzi.

Statistika onemocnění v závislosti na složení diety ukazuje, že zvýšené riziko je u krmení pouze suchou stravou (39,6 % bylo krmeno suchou stravou, 26,3 % dostávalo konzervovanou stravu, 25,3% dostávalo čerstvé maso s rýží a jinými masnými produkty).

Vysoké procento u suché stravy pravděpodobně souvisí s požadavky moderní doby, kdy převážná většina chovatelů velkých plemen z časových a jiných důvodů krmí pouze granulovanou stravou.

Proč se na torzi umírá
Patologické změny u syndromu dilatace a volvulu žaludku souvisí hlavně s nedostatečnou výživou a okysličením tkání.. Za normálních okolností při trávení působí na stěnu žaludku tlak kolem 30 mm rtuťového sloupce, při torzi se tlak dostává přes 80 mm. To vede k velkému omezení proudění krve stěnou a postupnému odumírání tkáně. Dále extrémně zvětšený žaludek tlačí na bránici a omezuje dýchací pohyby a normální okysličování krve. Utlačením zadní duté žíly dochází k omezení návratu žilní krve z velkého krevního oběhu, srdíčko pak začíná pracovat neefektivně, snižuje se krevní tlak, prokrvení důležitých orgánů a vyvíjí se šok. Jelikož nefungují normální imunitní mechanismy dochází k průniku bakterií a jejich toxinů ze zažívacího aparátu do těla.

Příznaky 
Příznaky choroby začínají neklidem, zvíře neustále popochází nebo stojí. Hlavu má mírně skloněnou a z tlamy obvykle odkapávají sliny. Dýchání je zrychlené a mělké. Břicho hlavně v oblasti za hrudníkem je výrazně zvětšené a tvrdé. Při jemném poklepu slyšíme tympanický zvuk (jako bychom bubnovali na bubínek). Pes se také obvykle snaží neúspěšně zvracet, maximálně se setkáme s výhozem bílého šlemu (napolykané sliny z jícnu). Sliznice jsou bledé a puls je rychlý a slabý.

Co udělat 
Pomoc je vázána jen na prostory veterinárního zařízení. Majitel musí včas onemocnění rozpoznat! Onemocnění má dobrou prognózu jen pokud je řešeno do 2-3 hodin od vzniku.

Je nutné zamezit vzniku šoku, dekomprimovat žaludek a obnovit návrat krve z velkého krevního oběhu. Operace po uvolnění plynu a výplachu žaludku umožní revizi rozsahu poškození žaludku a přilehlých struktur. Určité nevratné změny žaludeční stěny lze zvrátit plastikou. Důležitým bodem je fixace vrátníku k pravé stěně, aby již v budoucnu k otočení nemohlo dojít.

Zhruba 3 dny po operaci jsou kritické. Nejkritičtější je samozřejmě prvních pár hodin, kdy doznívají destruktivní procesy a je vysoké riziko rozvoje krvácivých stavů (DIC), srdečních arytmií, sepse, embolií a šoku.

Bohužel platí, že po dobu prvních 3 dnů po operaci může dojít k nezvratným a infaustním komplikacím.

 Po torzi
Pes, který prodělal takto velmi závažné onemocnění už doživotně musí mít změněnou životosprávu. Z důvodu pravděpodobných přetrvávajících změn žaludku (zajizvení, narušená inervace a podobně) je nutné dodržovat určitý stabilní denní režim. Je nutné krmit 3 x denně v malých dávkách pouze vysoce stravitelné kvalitní krmivo, granule vždy namáčet. Krmit nejlépe ve stejnou dobu. Omezit po nakrmení aktivitu a stresové okamžiky. Pokud víme, že pes bude mít zátěž nebo bude například cestovat ponecháme ho hladového nebo podáme jen minimální množství krmiva. Psi jsou fyziologicky uzpůsobeni hladovění a tak se nemusíme obávat zhoubného vlivu hladovky.

Pravděpodobnost návratu choroby je poměrně velká, pokud při operaci nebyla provedena fixace vrátníku (uvádí se kolem 45-60 %). Nesmíme však zapomenout, že životospráva musí být stabilní i v případě, kdy gastropexe byla provedena, žaludek pravděpodobně již nebude fungovat jako dříve. Pokud chceme, aby takto postižený pes žil nadále plnohodnotným životem je nutné dodržet výše zmíněná pravidla.

 


 

 

 


Očkování (aby nenastaly problémy).


Vakcinací rozumíme cílené vpravení částeček původců nemoci do organismu z důvodu provokace imunitního systému k tvorbě ochranných protilátek a paměťových buněk. Očkovací látka obsahuje oslabeného nebo mrtvého původce závažného onemocnění případně pouze jeho část. Paměťové buňky jsou buňky imunitního systému, které jsou schopné rozpoznat cizorodé částice nemoci (antigeny) a ihned na ně reagovat tvorbou obranných protilátek.

Všichni savci, včetně člověka, ihned po narození získají první ochranné protilátky od matky sáním mléka (kolostra). Tyto mateřské protilátky chrání mládě po dobu prvních týdnů života (u kotěte a štěněte se jedná o prvních 4 - 6 (8) týdnů). V době, kdy se předpokládá nízká hladina kolostrálních protilátek, začíná mladičký imunitní systém fungovat samostatně a mělo by se začít s aktivní imunizací.

Dříve se mláďata očkovala již v 6. týdnu věku, s předpokladem výraznější tvorby protilátek při revakcinaci v 9. týdnu. Časné očkování v 6. týdnu má za úkol „pouze“ připravit imunitní systém k výraznějšímu výkonu, rozhodně však ještě nechrání proti nemoci.

Dnes víme, že je lepší s prvním očkováním počkat až na 8.-9. týden věku. Imunitní systém je vyzrálejší a zátěž pro mládě výrazně menší.


vakcinační schéma u psů

U štěňat se ve stáří 8-9 -ti týdnů podá kombinovaná vakcína proti parvoviróze, psince, infekční hepatitidě a leptospiróze. Tyto nemoci se přeočkují ve stáří 12. (16. týdnu věku). Vzteklina se očkuje až od ukončeného 3-tího měsíce, bez revakcinace. Kombinovaná vakcína těchto infekčních nemocí se přeočkovává v roce života zvířete a potom pravidelně v ročních intervalech (pravděpodobně bude v blízké budoucnosti schválena vakcína proti psince, parvoviróze a infekční hepatitidě s 3-letou ochranou dobou). V současné době již některé vakcíny proti vzteklině chrání organismus tři roky a každoroční revakcinace vztekliny těmito očkovacími látkami je nutná pouze v případě cestování do zahraničí z legislativních důvodů.


vakcinační schéma u koček

U koťat, podobně jako u štěňat, začínáme s vakcinací v 8.-9. týdnu života. Aplikujeme kombinovanou vakcínu proti kaliciviróze, panleukopénii a herpesviróze. Tyto infekční nemoci přeočkujeme ve věku 12-ti týdnů a potom v roce života s každoroční revakcinací. Vzteklina se očkuje od 3-tího měsíce věku. V současnosti jsou v České republice registrovány očkovací látky proti vzteklině z dvouletou ochranou dobou.


nadstandartní očkování pro psy a kočky

Jako nadstandartní vakcinaci chápeme vakcíny, které jsou na trhu dostupné, ale neočkují se běžně u každého jedince. Z psích vakcín je to vakcína proti tetanu, borelióze a psincovému kašli. Vakcínu proti tetanu je možno aplikovat po 3-tím měsíci života a doporučuje se u zvířat vysoce pracovně vytížených (u záchranářských psů).

Vakcína proti borelióze se aplikuje taktéž po 3-tím měsíci života, její přínos je však stále předmětem klinických studií. Vakcína proti psincovému kašli se může aplikovat po 3-tím měsíci života v podobě lokální formy nakapáním vakcíny na sliznici nosu. Tato vakcinace však navodí formu jen lokální a dosti slabé imunity, čili její význam je sporný. Z kočičích vakcín se jedná o vakcinaci proti leukémii a infekční peritonitidě. Vakcína proti kočičí leukemii je dle mého názoru rozhodně velice prospěšná, dá se provádět i v chovech napadených původci leukemie u zdravých jedinců, jelikož zvyšuje sílu imunitní odpovědi a přežitelnost zvířat. Neočkuje se paušálně snad pouze z důvodů cenových. Naproti tomu vakcína proti infekční peritonitidě(FIP) je sporná a v dnešní době se od ní ustupuje. Důvodem je patogeneze vzniku onemocnění, které není klasicky infekční, ale vzniká v organismu „vyvolených“ jedinců mutací prostého koronaviru. Pomáhá ale při chovatelském ozdravení, kdy chceme koronavirus vyloučit z chovu.


zásady vakcinace a nežádoucí reakce

Mezi nejdůležitější zásady patří očkovat vždy zvíře zdravé a řádně odčervené. Také feny se neočkují v době hárání, jelikož vlivem hormonů je jejich imunitní systém dočasně oslaben. Po každé vakcinaci se můžeme setkat s nežádoucími účinky, ovšem procento výskytu těchto vedlejších účinků v porovnání s benefitem vakcinace je mizivé. Mezi nejčastější vedlejší účinky vakcinace patří bulka a bolestivost v místě vpichu vakcíny, dále zvýšená teplota, snížená chuť do jídla, únava, slabý průjem. Vše popsané by mělo během 2 dnů spontánně vymizet. Mezi akutní reakce po očkování, spojené s neadekvátní odezvou imunitního systému patří otok víček a pysků. Toto poznáme dle neklidu zvířete a otírání hlavy o podlahu či koberec. Příznaky nastupují obvykle do 1 hodiny po očkování a pokud nechceme mazlíčkovi ublížit balon, je lepší vyhledat veterináře. Zcela vyjímečně se můžeme po vakcinaci setkat s anafylaktickým šokem končícím smrtí zvířete. 

MVDr Kateřina Fialová Lipnerová

 
TOPlist