Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Veterinární ordinace Canife

Červíci‚ škrkavky ...

 

Škrkavky jsou červi  bílé, nebo nažloutlé barvy velcí do 10ti centimetrů. Parazitují přisátí v tenkém střevě svého hostitele. Hostitelem může být pes, kočka, prase, volně žijící šelmy a člověk. Vajíčka těchto parazitů se nacházejí v trusu hostitele. Infekčnost získávají až po nějaké době, která je závislá na teplotě okolního vzduchu (při okolní teplotě 28°C trvá vývoj infekční larvy ve vajíčku asi 20 dní, při nižších teplotách se doba úměrně prodlužuje). Vajíčka jsou nesmírně odolná a ve vnějším prostředí jsou schopná přežívat i několik let. Pro nás je důležité poznat vývojový cyklus škrkavky psí a kočičí. Tyto druhy mohou ohrožují člověka, hlavně malé děti, které ještě nemají řádné hygienické návyky. Člověk není definitivním hostitelem, je pouze tzv. somatickým hostitelem.

Po pozření vajíček definitivním hostitelem (psem nebo kočkou) se ve střevě uvolní larvičky, které provrtají stěnu střeva a krví se dostávají přes játra, srdce až do plic. Část larviček uvázne v plicních sklípcích, odkud pomocí úporného kašle jsou dopraveny do tlamy zvířete a opět spolknuty. Nyní již ve střevě pohlavně dospějí a rozmnoží se. Nakladená vajíčka vyjdou stolicí ven z těla. Další část larviček pokračuje v migraci dále po organismu do různých orgánů, kde se usadí. Zde se z nich stanou „spící“ larvy (oko, mozek, ledviny nebo svaly). Larvičky se u feny probouzejí v době gravidity a krví se dostávají přes placentu do ještě nenarozených štěňat a po porodu do mléčné žlázy, kde dále infikují štěňata při sání mateřského mléka.

U koček se spící larvičky v orgánech probouzejí až po porodu a infikují koťata pouze přes mléko, nikoli placentou.

Proto, už u několikadenních štěňat můžeme v případě silné invaze sledovat nafouklá bříška, nechutenství, úporný průjem, zvracení a leckdy tyto komplikace vedou až ke smrti mláďat. S věkem mláďat roste rezistence vůči škrkavkám, což vysvětluje relativně poklidný průběh onemocnění u dospělých zvířat. 

Po pozření vajíček „somatickým“ hostitelem (člověkem nebo dalšími teplokrevnými živočichy), se ve střevě larvičky opět uvolní , cestují přes játra do plic a odtud se dostávají krví do výše zmiňovaných orgánů, kde se opouzdří a čekají na svou příležitost. Odpadá tudíž vykašlání a spolknutí larviček, protože tyto nejsou schopné se rozmnožit jinde, než ve psím, či kočičím střevě. Logicky tedy vyplývá, že se pes nebo kočka mohou nakazit nejenom od svých matek a z trusu jiných zvířat, ale také pozřením somatických hostitelů.

 Na trhu existuje celá řada různých preparátů ( v podobě tablet, ale také v podobě past, sirupů, nebo ve formě kapiček na tělo), likvidujících škrkavky. Všechny tyto preparáty ovšem zabíjejí pouze dospělé jedince ve střevě a nemají, jak si mnoho majitelů mylně myslí, žádný dlouhodobý efekt!!!!

Obecná odčervovací schémata lze shrnout následovně:

 -feny odčervit 2x v rozmezí 10ti dnů před nakrytím a pak ihned po porodu ( stejně ale nezbavíme fenu eventuelních spících larev v orgánech, čili i po důkladném odčervení matky se nám může stát, že budeme mít začervená štěňata, určitě ovšem ve slabší míře).

 -štěňata odčervovat od stáří 14ti dnů a to v pravidelných intervalech opět 14ti dnů až do stáří 3 měsíců.

 -dospělé psy odčervovat dle uvážení a dle nákazové situace pravidelně jednou za čtvrt, nejdéle za půl roku. V rodinách s malými dětmi platí samozřejmě jednou za 3 měsíce.

Zajímavosti:
Víte, že červy mohou parazitovat i v srdci? V našich podmínkách se naštěstí zatím nevyskytují, ale už při cestách do středomoří hrozí nebezpečí nákazy. Jmenují se vlasovci (Dirofilaria immitis) a přenáší se komářím štípnutím. V některých teplých oblastech Čech se ale vyskytuje vlasovec parazitijící pod kůží (Dirofilaria repens) . Tím se může nakazit i člověk. 
V našich podmínkách se setkáváme velmi často s plicními červy u koček. Nazývají se plicnivky (Aelurostrongylus abstrusus) a svým působením v plicích znepříjemňují svým nositelům pěkně život. Jejich invaze se může splést třeba s astmatem nebo bronchopneumonií jiné etiologie.
U lišek se v Čechách vyskytuje plicní motolice (Crenosoma vulpis), patrně se s ní u psů nesetkáváme z důvodu preventivního odčervování. Dejte si, ale pozor ale u loveckých psů!
Většina parazitárních červů potřebuje k přenosu mezihostitele. Nejčastějším parazitem, kterého relativně často nalézáme v podobě asi 1 cm velikého pohyblivého článku u konečníku psů nebo koček je tasemnice psí (Dipylidium caninum). Mezihostitelem tohoto parazita je blecha. Larvičky blech se živí organickými částečkami prachu a takto do sebe dostanou i vajíčka tasemnice. Vylíhlá larva pak v bleše počká, až pes nebo kočka obtížného štípavce uloví a spolkne ... U zmíněných vlasovců je mezihostitelem zase komár, u plicnivek plži atd.

 

 MVDr. Kateřina Fialová Lipnerová

 
 
TOPlist